Snowkiting – Kiteforce

Expedice Varanger 2025 – očima Jaroslava Mojžíše

Martin Lafek — Mon, 12 May 2025 08:50:30 +0000

„Máchej, máchej, to vyjedeš, to dáš!“ Tahle věta vás bude na Varangeru motivovat i děsit, bude se vám o ní zdát, budete na ni často myslet a budete se na každém kopci znovu a znovu učit, jak z toho máchání vymáčknout maximum a prostě to nevzdat.

Rád bych se podělil o zážitky z letošního přejezdu přírodního parku Varangerhalvøya na snowkitu, což je akce inspirovaná jedním z nejnáročnějších snowkitových enduro závodů VAKE, ale přizpůsobená pro ridery, co reálně tráví většinu svého pracovního času v kanclu. O co přesně jde? Vezmete draky, lyže, spacák, stan a jídlo na pár dní a pod dohledem Lafáka v roli instruktora a expedičního vůdce vyrazíte doprostřed národního parku užívat si tuhle naprosto opuštěnou a absolutně překrásnou část světa. Je to chráněná oblast ležící za polárním kruhem na samotném severu Norska a je, stejně jako celá akce, silně svébytná.

Začínáte na břehu Barentsova moře a dostanete se do nadmořských výšek kolem 600 metrů. Když máte štěstí na počasí, užíváte si cestou výhledy na sluncem zalité kopce kolem vás a bez obav to pouštíte svojí maximálkou dolů z kopce, protože kilometr před sebou vidíte parádní rovinku a protisvah s čerstvým hlubasem, kde v klidu zabrzdíte. Nebo se případně trochu vymelete, ale hlubas vás podrží… Když máte na počasí trochu míň štěstí, nevidíte na krok, bourá vám přímo do obličeje sněhová vánice a vítr kolem 20 metrů, jste promočení a je vám fakt kosa. Během několikadenního přejezdu nejspíš zažijete obojí. Stejně jako my. Počasí se tam umí změnit velmi rychle a k celkové atmosféře Varangeru to prostě patří.

Co se týče spaní na expedici, tak tam jsem si silně rozšířil hranice toho, co je vlastně ještě v pohodě. Spí se různě. Můžete si třeba postavit stan a na zasněžené pláni vystavené větru použijete místo stanových kolíků celé lyže, aby vám to všechno neuletělo. Nebo když se chcete trochu hecnout, spíte v záhrabu. Což má tady v arktické oblasti taky svoje kouzlo, zejména když máte nad hlavou polární září. Mimochodem zajímavý detail, vlastně to trochu nechápu, ale nikdo jsme z toho nechytli ani rýmu.

Svahy kopců zpravidla nejsou moc příkré, takže se po nich dá jezdit celkem kdekoli a každý si tam najde sklon, který pro sebe považuje za tak akorát dobrodružný. A nahoře mezi vrcholky se táhnou pláně a ty jsou skutečně rozlehlé. Jen pro úplnost, nepředstavujte si význam slova „rozlehlé“, jak ho známe z Čech. Tohle je norsky „rozlehlé“. To znamená, že jedna planinka svou rozlohou odpovídá takovému standardnímu prostoru pro celodenní výlet na Božáku. A sníh je všude. Žádné stromy, prakticky žádné kameny, jen nekonečné zasněžené pláně.

Za těch pár dní jsme najezdili přes 300 km. Většinou jsme měli fajn vítr, někde mezi 5 a 15 metry za sekundu. A podle síly větru jsme brali většího nebo menšího draka. Kvůli proměnlivým podmínkám měl každý s sebou od Lafáka připravené celkem tři draky, to je v zásadě nutnost – čtyřku do silného větru (tu jsme jezdili tak polovinu času), pak něco středního kolem devíti metrů a pak patnáctimetrového draka pro situace, kdy vítr začne polevovat a vy začnete propadat panice a mácháte a mácháte.

Když se vám povede trefit velikost draka na vítr správně, můžete volit jízdní styl podle chuti. Buď za to pořádně zaberete, nasadíte závodní polohu a valíte jakýmkoli směrem, co to jde. Anebo se na těch lyžích tak nějak odpočinkově postavíte, držíte se baru jako tyče v tramvaji, kocháte se okolní krajinou a v klidu se necháte vesměs zadarmo dovézt do cíle.

Když vás ale drak sám pro nedostatek větru do kopce netáhne, musíte s ním začít máchat, technicky a citlivě, abyste se vůbec pohnuli z místa. A co když to neumácháte? No tak to jste v… Když se rozhodnete to vzdát, zabalíte draka, natáhnete na lyže skialpové pásy a vyrazíte po svých. Ne že by to nebyla fajn procházka nebo že by se tím výhledy jakkoli pokazily. Ale nabídnu pro srovnání pár čísel. Poslední den expedice mi hodinky v jednu chvíli ukazovaly ujetých 79,8 km za 4 hodiny a 32 minut. Na skialpech v tomhle terénu jdete maximálně 5 km za hodinu. No a když jste uprostřed parku šedesát kilometrů od základny, nemáte signál, pozítří vám letí letadlo domů a vám to do kopce nejede, tak se soustředíte hlavně na jedno. Máchej, máchej, to vyjedeš, to dáš…

Celá akce mi přinesla pochopitelně ohromný posun v technice jízdy na snowkitu, ale hlavně seznámení s realitou malé polární expedice. Sám bych se do takové šílenosti nikdy nepustil, ale když víte, že vám to organizuje někdo, kdo takové věci sám jezdí v mnohem horších podmínkách už hromadu let a pořád je živ a zdráv, tak mu prostě věříte a jdete do toho. Není to pro každého, ale takhle zpětně bych řekl, že je to datelnější, než to vypadá na první pohled. Takže Lafoune, dík!

Snowkite Stormy Lipno 2025

Martin Lafek — Mon, 03 Feb 2025 17:28:27 +0000

O víkendu 1.–2. února 2025 se na zamrzlém Lipně odehrál další ročník závodu Snowkite Stormy Lipno. Letošní podmínky přály jezdcům – oba dny nabídly stabilní vítr a dokonale tvrdý, místy hladký led, což vytvořilo ideální prostředí pro souboje ve vysokých rychlostech, které byly technicky a jízdně s drakem náročnější než na sněhu. Povrch neodpouštěl, byl velmi rychlý a tvrdý. Většina závodníků však s tímto počítala a měla perfektně připravené vybavení.

V sobotu panovalo slunečné počasí s větrem kolem 5 m/s, který jak mávnutím kouzelného proutku „zapli“ přesně v 10.30, ve chvíli, kdy organizace již umisťovala třetí otočný bod závodu. Podmínky umožnily uspořádat dopoledne čtyři rozjížďky v disciplíně race. Odpoledne následovala oblíbená disciplína long distance, kde jezdci změřili síly na delší trati. V neděli bylo více oblačnosti a vítr, který byl o fous slabší, nastoupil stejně jako předešlý den přesně podle plánu. To umožnilo postavit opět dopoledne trať, která byla o něco delší a jinak stavěná než sobotní a soutěž pokračovala dalšími čtyřmi rozjížďkami race.

Na start se postavilo 22 závodníků, mezi nimi čtyři ženy a tři junioři do 17 let. Po oba dny se závodilo na technicky náročném, ale rychlém povrchu čistého ledu, což prověřilo dovednosti i odvahu všech účastníků.

Zázemí celé akce poskytl kemp Jestřábí 1, který se nachází přímo na místě závodů a nabídl skvělé podmínky jak pro sportovce, tak pro diváky. Sobotu večer pak uzavřela nezapomenutelná party s DJ Negativ Minde, která přinesla zasloužený relax po náročném dni na ledu. Místní restaurace poskytla zabijačkové hody, burgry a dobré točené pivo.

Závody Snowkite Stormy Lipno 2025 potvrdily svou pověst prestižního závodu, kde se setkávají nadšení sportovci i příznivci adrenalinu. Už teď se těšíme na další ročník!

Děkujeme všem zúčastněným a to nejen závodníkům, ale všem co se podíleli jakkoliv na hladkém průběhu akce. Díky!

Expedice Varanger 2024 – očima Marcely

Martin Lafek — Wed, 17 Apr 2024 15:45:56 +0000

Celý život jsem preferovala tropické destinace, ideálně v rytmu samby a sklenkou studeného drinku v ruce. Změna nastala až se snowkitingem, který mě uchvátil hned při prvních pokusech o jízdu. Kitovat můžete i na vodě v teple, ale zima a zasněžené planě vám rozšíří obzory a dodají této aktivitě další možnosti pro nekonečné dovádění s větrem.

Skvělé podmínky pro snowkiting nabízí Norsko, kde jsem byla již počtvrté. Hardangervidda je nejpopulárnějším místem pro snowkite. Široké zasněžené pláně, kopečky, jezera, prostě dokonalé hřiště, kde se můžete vyřádit bez ohledu na otevírací dobu. Mnoho českých škol míří právě sem. KITEFORCE přichystal pro své klienty, mimo standardní Hardu, i snowkite expedici do národního parku Varangerhalvoja úplně na severu Norska, 300 km severně od polárního kruhu.

Nemusela jsem se dlouho rozhodovat, a bylo mi jasné, že tento rok pojedu na Hardu a zároveň si nenechám ujít i expedici Varanger. Tušila jsem, že výjezdy v národním parku nebudou zadarmo, proto jsem první zastávku pojala jako přípravu na výjezdy za polárním kruhem.

Naše severní výprava se skládala z pěti členů: Lafoun, Šlapák, Jirka, Míra a Marcela. Náčelník “Lafoun” je věčný dobrodruh, charismatická osobnost, která vás dokáže tlačit za hranice vašich možností a má asi nejširší zkušenosti v tomto sportu v Česku. Šlapák překvapil všeobecným rozhledem a všem nám vyrazil dech svým kuchařským uměním. O naše žaludky se staral tak dokonale, že po návratu z expedice máme všichni o pár kilo navíc. Jirka je velký sportovec, účastnil se a dokončil Ironmana, několik marathonů, a zároveň je neskutečný vtipálek, který vás pobaví za každé situace. Míra je bývalý voják, který se účastnil několika vojenských misí (např. Afghánistán). Vojenská služba ho vytrénovala k dokonalé připravenosti. Mírova sportovní výbava nás všechny přiváděla do rozpaků. Postupně mu každý člen naší výpravy odebral něco, co mu zrovna chybělo. No a pak tu jsem já, Marcela, outdoorová nadšenkyně, skiaplinistka. Holka z města, která spíše zapadá do této skupinky pouze množstvím vypitého alkoholu. S klukama se v kitingu nemůžu srovnávat. Jediné plusové body, které mohu nasbírat jsou ve snaze se jim vyrovnat a nenechat se setřást za prvním kopcem.

Lafounovi se na základě jeho zkušeností z minulých výprav povedlo vybrat dobrý tým, který se skvěle doplňoval po celou dobu naší výpravy. Jirka s Mírou zvolili cestu letadlem do Kirkenes, kde jsme se měli potkat. Já, Šlápak a Lafoun jsme jeli přeplněným minibusem z Hardy až na samý sever Norska. Cesta byla dlouhá 2000 km, rozlehlé lesy mě uspaly tak tvrdě, že jsem se probudila až v cíli cesty. Let zbývajících členů výpravy měl zpoždění kvůli bouřce v Tromso. Ze zvědavosti jsme tedy zajeli na ruské hranice. Nikde ani noha, všechno zavřené, hned nám bylo jasné, že o přechod do Ruska se nemáme pokoušet. Pár hovězích nápadů, jak překonat hranici na kitech sice padlo, ale nikdo z nás nechtěl riskovat nezdar naší plánované expedice, kvůli hrátkám na ruských hranicích. Zajímavá byla změna časového pásma, kdykoliv se přiblížíte k hranicím na chytrých hodinkách se změní čas. U Ruska o dvě hodiny, u Finska o jednu a Norsko má stejný čas s Českem. Totálně mě to zmátlo, plašila jsem, že musíme na letiště, vyzvednout ostatní členy výpravy, než mi došlo, jak se věci mají. Konečně jsme byli v kompletní sestavě na místě. Lafoun pronajal velký dům na břehu Barentsova moře ve vesnici Vadso. Kousek za domem (cca 250m) stačilo nadhodit kity a národní park Varangerhalvoja byl náš.

První den jsme pojali rozjezdově. Autem jsme dojeli do Varda, kde foukal pro ten den nejlepší vítr. Hned kousek od silnice jsme zvedli kity a jezdili až do setmění. Místní zvědaví obyvatelé kolem nás jezdili na skútrech, aby otestovali naši rychlost, kitery tady nevidí moc často.

Hned na další tři dny (dvě noci), kvůli předpovědi počasí, naplánoval Lafoun přejezd národního parku Varangerhalvoja. Cesta měla několik záchytných bodů a variant s možností změny trasy, dle toho jak nám to bude „ocejpat“. Startovali jsme přímo za naším domem a za slabého větru. Po chvilce mi zbytek party zmizel za prvním kopcem. Lilo ze mě, že by mě mohli ždímat, jaké mi při snaze o jízdu v bezvětří bylo horko. Mužská část naší výpravy byla na přejezd pořádně natěšená a zdálo se mi chvilku, že se nikomu na mě nechtělo čekat. Hned na začátku výjezdu jsem měla pocit, že tam nemám co dělat a moje příprava na tuhle akci prostě nestačí. O pár km dál, stále v dohledu, na mě parta čekala. Významným místem našeho přejezdu byla hora Falkefjell. Na kopec jsem vylítla s „přehuleným“ drakem a hrůzou v očích. Jinak řečeno, vítr byl silný, kite velký a já měla co dělat ho udržet. Na špičce hory se jezdilo po ledu sem a tam a na první pohled bylo vidět, že je to jízda na hranicích mých možností. V silném větru na vrcholu hory mi vypla lyže, měla jsem co dělat, abych ji s přivázaným drakem zacvakla zpět. Falkefjell byl teprve asi v polovině nejkratší možné etapy pro dnešní den a Lafoun začal celou výpravu popohánět dopředu, abychom stihli první záchytný bod ještě před příchodem sněhové bouře. Měla jsem promotanou šňůru u kitu, ale kvůli silnému větru a nedostatku času již nebyl prostor, abych si vzala menšího draka. Dostala jsem radu, že drak jezdí i tak, nemáme čas na další zdržení. Šlapák mi dělal vodiče, abych se již nikde netoulala a hlídal i zbytek naší výpravy. Posledních 8 km trasy jsme objížděli hluboké a široké údolí, skrz které se nám nechtělo projíždět. Bylo jasné, že uvnitř bude bezvětří. Objeli jsme ho delší trasou po zasněžených vršcích. Zatímco já jela na lehko, chlapi táhli saně s jídlem, kity, stany a vším dalším vybavením. Zhruba 5 km před cílem jsme jeli opět po větru (downwind) a vítr dle předpovědi dynamicky zesiloval. Hustě sněžilo a foukalo určitě přes 10 m/s.

Konečně jsme u chatky! Dojeli jsme, TOP. Euforie. Míra a Jirka zavřené komory AEROS NAVY a GIN Instinct 15qm, Šlapák GIN Spirit 12qm, Lafoun svojí „černou mambu GIN Boom“ 10qm (celých 10 dní na severu nejezdil nic jinýho). Já měla 8qm GIN Marabou – hybrid singelskin. Všichni notně přebušeni (Pozn. hodně větru, velký kite). Lafoun nejřív přistál Jirku a ten pak pochytal ostatní účastníky expedice, sám v tom hrozném větru nemohl nikdo přistát. V turistické chatce musíme přespat. Za chvilku již v kamnech hořel oheň, postupně jsem se dala do kupy, a úleva byla vidět i na pánské části výpravy.

Následující den nás zastihla sněhová bouře, z chatky jsme se dostali až pozdě odpoledne. Nádhernou zasněženou pláň nasvítilo sluníčko a my jsme se s kity rozjeli do všech stran a užili si skvělou jízdu v samém centru NP Varangerhalvoja. Ráno jsme si přivstali a vyrazili zpět do naší základny, barák blízko městečka Vadso.

Po třídenním výjezdu jsme všichni až na ironmena Jirku toužili po odpočinku. Náčelník Lafoun mezitím připravil plán dalšího dvoudenního expedičního výjezdu natěžko. Nyní jsem do toho šla s tím, že přenocuji ve stanu. Vyrazili jsme tentokrát z Varda. Výjezd byl vždy plánován k předpovídané síle a směru větru. Od samého začátku jsem se snažila držet s kluky tempo, nicméně 20 km jízdy v jednom směru, tentokrát bočák-lehká stoupačka, mi dalo pořádně zabrat. Pánové si kiting užívali a přebytečnou energii strávili jízdou v impozantním kaňonu. Šlapák se rozhodl, že místo projede i s přivázanými boby. Několikrát se zasekal a ostatní dostali prostor prozkoumat místní pláně. Další kousek se vydařil náčelníkovi, kterému se propadly saně do potoka. Saně bleskurychle zmizely pod sněhem a Lafoun zůstal viset nad nově vzniklou propastí. Podobných záseků nás cestou potkalo ještě pár. Zpočátku je člověk rád, že se muže nadechnout, pokud ale čekáte další hodinu, jízda po okolí vás rázem přestane bavit a dá se do vás zima. Nicméně i o tom je expedice, nejedete sám, musíte si hlídat parťáky, jedete jedním směrem, při mlze nebo špatném počasí se držíte pohromadě a když se něco stane, musíte počkat na ostatní. Počasí se zde mění neustále. Z bezvětří máte rázem sněhovou vánici a po další chvíli může opět přijít Slunce. Noc jsem opravdu přečkala ve stanu při teplotě -20°C, kvalitní vybavení mi zajistilo teplo, nic mi nechybělo. Z našeho dvoudenního výletu jsme se na lyžích s draky vrátili až zpátky do místa startu, kde jsme měli auto. Po splněné misi opět následovala odměna, Šlapák uvařil k večeři ohromné king kraby, které jsme spláchli výborným vínem od Jirky. Přes noc napadla hromada sněhu, tak krásný a nadýchaný prašan jsem nikdy neviděla. Foukal parádní vítr a dokonce jsem si zvykla i na „přehulený“ kite. Vyrazili jsme do 10 km vzdáleného „grand kaňonu“, do Coloradské plošiny v USA měl sice daleko, ale zasněžený kaňon vypadal impozantně. Lafoun balancoval na jeho hraně, Šlapák mu jezdil ve stopách, Jirka neúnavně zkoušel své skoky do výšky a já s Mírou jsem se držela v rozumné vzdálenosti.

S každým výjezdem jsme najeli zhruba 70 km, zlepšení naších kiterských dovedností bylo patrné s každou jízdou. Zbývaly nám poslední dva dny do odjezdu. Po vydatné snídani, kterou nám Lafoun vždy přesně na 8 hodinu nachystal, jsme se vydali za barák a na kitech zamířili do Jakobsleva, vítr foukal z lehka do zadoboku. Cesta vedla mezi stromy a chatkami. Musíte si dát pozor, abyste se někde nezamotali. Když je vítr slabý s velkou jistotu nějaký strom zasáhnete, když je silný, tak vám sice drží kite ve vzduchu, ale může se o nějaký strom zadrhnout. Nejlepší je střední vítr, který nám zrovna ten den foukal a my úspěšně prokličkovali až do Jakobsleva, kde nás vyzvedl Lafoun. Poslední den jsme šli kitovat jen s Jirkou, tentokrát jsme z Jakobsleva chtěli přijet až k našemu domu. Začátek cesty mě vyděsil, Jirka mi řekl, že v přezkáčích, batohem na zádech a lyžemi musím vylézt skálu nad námi, abychom na kouzelném vyvýšeném místě mohli odstartovat naše kity. Myslela jsem, že je to sranda, ale když Jirka začal pronásledovat bílého zajíce, aby našel nejlepší cestu pro nás, trochu mi zatuhlo. Při lezení jsem si musela sundat rukavice, skála byla místy zasněžená a nešlo se pořádně ničeho chytnout. Jirka vylezl první a spustil mi dolu svůj trapéz po kterém jsem bez jištění vyšplhala nahoru. Významně jsme se poplácali po ramenech a nastartovali kity. Cestou jsem se dvakrát zamotala do stromu, měla jsem smůlu, přestal mi foukat vítr. Nezbylo mi nic jiného než všechno sbalit a vyrazit na skialpech. Na vršku už opět foukalo, větru nebylo moc, ale plouživým tempem a s vydatným loopováním jsme dojeli až k baráku.

Expedice Varanger trvala 10 dnů, celkem jsme najeli 500 až 800 km. Jezdilo se neuvěřitelných 10 dní z 10ti. Nešlo nám o najeté kilometry, ale o zážitky, které s cestou přišly. KITEFORCE, Lafoun se staral přímo fantasticky od jídla, kompletního expedičního vybavení až po množství nachystaných kitů. Vše bylo připravené a každou nenadálou situaci dokázal vyřešit, tak aby nám expedici nic nenarušilo.

Dnes již z vlastní zkušenosti vím, že expedice není pro každého, musíte počítat, že jedete ve skupině několik dnů a sám se nemůžete vrátit. Varianta ústupu tady neexistuje, pokud nemáte zrovna zlomené obě nohy, trasu prostě musíte dojet. Studená zima vás doprovází celý den, i když máte nejlepší rukavice, stejně budete mít zmrzlé prsty. Při romantickém spaní ve stanu si neusušíte věci a další den jedete minimálně v promrzlých botách. Místo záchodu si kopete díru do sněhu, chcete-li se umýt, tak zase jedině ve sněhu. Celá expedice je o nepohodlí, které podstupujete dobrovolně, ale jste nesmírně šťastný, když dosáhnete svého cíle. Uvědomíte si, že věci, které se pro vás staly běžnými, nejsou dostupné na opuštěných mrazivých pláních severního Norska, a při návratu si začnete vážit úplně banálních věcí. Přesto všechno dny strávené za severním polárním kruhem byly jedny z těch vůbec nejlepších v mém životě.

SNOWKITE STORMY – Bernina Pass 2024

Martin Lafek — Tue, 02 Jan 2024 10:07:02 +0000

Bernina Pass is one of the most famous places for snowkiting in Europe. It’s in Switzerland, very close to the Italian border. Nearby, you’ll find St. Moritz and numerous delightful ski resorts.

The event start at 16.2.24 afternoon, with registration, accomodation and general briefing in Bernina Ospizio. Finish with close ceremony at 18.2.24.

The competitions will take place on Lago Bianco, situated directly under Ospizio Bernina, which serves as the main base for this event. The general briefing and ceremony will also be held here.

REGISTRATION is down on page!

Accommodation:

Ospizio Bernina
please reserve your place ASAP
https://www.hotelberninahospiz.ch/

Disciplines:

race / big air

Categories:

ski / snb
men’s / women’s / juniors (U16)

Entry fee:

80 eur (pre registration, payment till 15.1.)
100 eur (on the place – 19.1. evening)
for all categories and disciplines

Program of the competition 19.-21.1.24:

19.1. – friday

arivall of the participats, accomodation, training day
18:30 – general briefing in Ospizio, registration
20:30 – small party

20.1. – saturday

9:00 – skippers briefing for the competitors
10:30 – first possible start – race
16:30 – last possible start – race
18:00 – dinner in Ospizio
19:00 – small party

21.1. – sunday

9:00 – skippers briefing
10:30 – big air or races
14:00 – last possible call for competitors
15:30 – ceremony in Ospizio and end of competitions

Information about parking for cars or caravans will be updated soon!

Accomodation:

– Ospizio Bernina – please reserve your place ASAP.
https://www.hotelberninahospiz.ch/

Room prices are as follows for two nights from Friday 19 January to Sunday 21 January, include halfboard:

single room with shared bathroom: 297,-Chf
single room with private bathroom: 348,-Chf
dormitory bed: 199,-Chf
double room with shared bathroom: 447,-Chf
double room with private bathroom: 498,-Chf
quadruple room with private bathroom: 760,-Chf
sextuple room with shared bathroom: 1075,-Chf
flat for seven persons: 1353,-Chf

KOD for reservation: STORMYBERNINA

REGISTRATION AND PAYMENT - SNOWKITE STORMY BERNINA 2024

Payment must be done till 15.1.24. Please send it by bank transfer.

Amount: 80 eur

IBAN: CZ13 0800 0000 0020 6145 5243

Please if you pay for other name than yours or for more people, writte their names to the payment message, formular below, or text on WhatsApp: +420 731 180 794.

Snowkite Stormy 2023 – Výsluní

Martin Lafek — Wed, 22 Feb 2023 13:19:42 +0000

Letošní STORMy se nesly v duchu vymáčkněte z toho maximum, zima je vrtkavá, nikdo neví jestli ještě nějaká bude nebo nebude. Ale odjelo se a odjelo se dle ovací předních českých závodníků velmi kvalitně. Krátká trať na 4 otočné body – „upwind“, boční vítr, a dva „downwind“ kuzy do cíle. Jelo se na 2 kola, jedna rozjížďka měla u nejrychlejších necelé 4 minuty! Odjelo se 6 velmi pěkných a osobními soubojemi nabitých rozjížděk. Na čele se prali o TOP příčky 4 závodníci a projížděli každou branku téměř tělo na tělo. Famózní podívaná pro fanoušky i rozhodčí. Celkem 14 závodníků na trati.

SNOWKITE STORMY – rošáda s výsledky

Když rozhodčí s výsledky zatočí. Stala se zajímavá věc. Martin Přibyl, který byl v závěru na celkovém 3.místě v disciplíně „race“, . . . a řekněme si to naplnou hubu, sejmul drakem a zamotal Jana Konigsmarka velmi, ale velmi těsně před cílem 2.rozjížďky. Jan měl tuto rozjížďku vyhrát, ale dojel díky incidentu, za který nemohl, až třetí. Martin sice nedojel vůbec, ale stejně se mu tato rozjížďka škrtala. Došlo k tomu, že pouze díky tomuto incidentu by se Martin v celkových výsledcích dostal na pozici před Jana. Byl by druhý a Jan třetí (viz tabulka s výsledky). Z hlediska férovosti a logiky věci, zde zasáhl hlavní rozhodčí a udělil Martinovi 3 trestné body, aby v celkovém pořadí bylo vše jako kdyby se incident prakticky nestal.

SNOWKITE STORMY – BIGAIR

Disciplína „bigair“ se pak z pochopitelných důvodů odjela v menším počtu účastníků. Foukal silný a nárazový vítr, vždyť vítěz disciplíny „race“ Petr Petráš vyhrál s drakem velikosti 8qm !! (GIN Spirit) a přecijenom létat do 5ti a více metrů výšky není v poryvovém a silném větru úplně pro každého. Přesto byl bigair krásná podívaná a přímo leteckým dnem! Neskutečná výška Martina Přibyla s jeho nafukovacím 10qm Duotone drakem, sice pozdní ale drtivý nástup Lukáše Bartůška s jeho 8qm KiteTech mašinou a grandiózní hangtime v podobě Martina Lafka s race drakem GIN Boom 10qm. To byly neskutečné „jumpy“ a ultimate bigair disciplína, kde adrenalin stříkal všemi směry.

Během dne byla spíše mlha, teplota nad nulou a sníh přímo mizel před očima. Na konci dne se jezdilo spíše po vlhké trávě, občas pršelo. Náročné podmínky, ale krásný závod, skvělá podívaná pro fanoušky.

Děkujeme všem účastníkům, divákům, partnerům akce a penzionu U Zlatého Jelena. Příští rok to bude opět velké!

Už teď se těšíme, Lafoun.

GIN SPIRIT

Perfektní „allround“ uzavřená komora. Naprosto přesné ovládání. Vítěz ve vel.15qm Snowkite Cup Visegrad 2023 a ve vel.8qm Snowkite Stormy 2023! Přesné ovládání, ultimátní hangtime, vynikající stabilita. Nejúspěšnější drak r.2023. To je GIN Spirit z dílny švýcarských designerů.

AEROS S1 DUO – recenze

Martin Lafek — Mon, 11 May 2020 11:05:33 +0000

Dlouho očekávaná novinka od AEROS, model draka S1 DUO zip konečně dorazil do Česka. Jak funguje, jak se s tím pracuje a k čemu to vlastně je? Dvě velikosti draka, ale v jednom balení, pokryjí už velmi slušnou škálu větru. Celkově váhou hluboko pod 1,5 kg komplet i s barem.

Drak AEROS S1 DUO zip je určen zejména pro skialpinisty, kterým nabídne při váze pod 1,5 kg perfektního pomocníka při náročných výstupech. Drak je vhodný do hor pro vysokohorský kiting. Ocení ho taktéž rekreační-hobby kiteři, děti, se kterými drak může růst, a všichni co hledají bezpečnou a pohodlnou zábavu s tažným drakem.

Vynikající letové vlastnosti, dvě velikosti, široký větrný rozsah, nízká váha, atd. Více o tomto modelu draka najdete ve videu.

K testování v Liberci.

Objednávejte na: www.KITERSHOP.cz

AEROS S1 DUO zip

Novinka od AEROS. Vynikající drak, který v sobě skrývá 2 velikosti draka v jednom vrchlíku. Perfektní volba prakticky pro každého. Pomocí zipu uděláte z draka velikost 4,5 / 6qm nebo 6 / 8qm. Jednoduché a rychlé. Perfektní letové vlastnosti.

Krippenstein – snowkiting 400 km od Prahy

Martin Lafek — Thu, 02 Apr 2020 13:25:38 +0000

Alpy, chceme jet Alpy. V Česku zeleno, tak čekáme na předpověď, která vychází pěkně na víkend a rozhodujem jestli pojedeme prozkoumat Krippenstein nebo Val Senales. Nakonec padla volba jet pouze na víkend a proto jsme zvolili z Liberce pouhých 490 km vzdálený Krippenstein.

Krippenstein jsme měli nastudovaný pouze z map a přesto, že v té oblasti většina z nás před lety byla lyžovat, nevěděli jsme přesně co nás čeká. Podle mapy se to tváří dost divoce, bude tam hodně propadů, celý prostor vypadá plný hlubokých děr a strmých kopečků. Bude tam dost sněhu? Půjde to vůbec? Nebude tam všude čouhat kleč, která je patrná z letních fotek oblasti? Měla by tam být místa, která půjdou jezdit! Co směr větru? Ten jih se mi moc nezdá a bude vůbec foukat nebo nebude tam foukat moc? V nejhorším si dupnem skialpy, přes horské chaty v oblasti a bude to také fajn. Celá oblast je ve výšce plus minus 2000 m n.m. a samotný Krippenstein má kótu označenou číslem 2168. Těsně pod tímto vrcholem jsme také poté vystoupili z lanovky.

Předpověď:

Sobota – azuro, vítr JV, síla 1-6 m/s, teplota -7 °C

Neděle – polojasno, spíše zataženo, vítr JV, síla 2-12 m/s, teplota -8°C

Realita:

Sobota – azuro, vítr JV, síla 2-3 m/s

Neděle – polojasno, v poledne spíše jasno, vítr JV, síla 4-6 m/s

Výška sněhu: 172 cm

Kvůli zdržení v Praze vyrážíme až ráno a v půl páté již naloženi mastíme skrz Prahu na Budějky. S úderem deváté se probouzíme v mětstečku Obertraun na parkovišti pod lanovkou (spojující parkoviště s vrcholem Krippenstein), kde již kolem auta pobíhá Zdenda s Tomášem. Zajedem ještě do města pro chleba, pofackujeme vybavení do báglu, a protože chceme nahoře zůstat v chatě přes noc, bereme navíc i nějaké jídlo a oblečení. A také 2 draky. Tedy malej a velkej – AEROS Gyro 7qm a AEROS Alti 12qm – parádní set do hor, dále lopatu, foťák, kameru, jídlo, termosku, triko, trenky, fusekle, péřovku a další droboť jako je třeba maso Indiana JERKY a placatku se slivkou.

Lehce po desáté kupujeme za 20 euro tiket nahoru a po 15ti minutách vystupujeme v pohádce jménem Krippenstein ve 2100 m n.m. u chaty Lodge, kde budeme přes noc. Je azuro, 4 m/s, nádhera !

Z map máme vytipované místo, kam se chceme dostat. V reálu to tu vypadá celkem jinak než na mapě. Kopce jsou nějaké vyšší než to vypadalo, a jsou blíže u sebe. Zdá se však, že to půjde. Sjedem kousek pod lanovku, podjedeme výstup z kotvy (malého vleku tady nahoře) a kousek špacírkem jdeme po upravené cestě pro skialpinisty. Fouká málo, daleko méně než o 80 m vejš u výstupu z lanovky. Místo kam potřebujeme je do kopce a proti větru. Foukají max 3 m/s, ale přesto se se Šedysem rozhodujeme o vybalení draků s tím, že to vyjedeme. Stoupáme pomalu nahoru. Je zde pár kritických míst, kde skoro nefouká, ale s každým metrem vítr nepatrně zesiluje. Po cca 40 minutách spocenej, překonávám hřebínek a ocitám se na návětrné straně kopce, kam jsme chtěli dojet a kajtovat. Vítr ještě o fous zesiluje a vypadá to na úšpěšný den.

Na závěr dne jsme sjeli trochu dále dolů a v podvečer nám úplně přestalo foukat a čekala nás tak zhruba hodinka skialpového návratu na horní stanici lanovky, k chatě Lodge. Poslední krpál zkouším vyjet s drakem po sjezdovce avšak pomohu si cca 50 výškových metrů a vítr úplně dokonal svou denní rutinu. K chatě už je to opravdu jen kousíček.

Na Lodge jsme neměli rezervovaná místa a na chatě, která byla otevřena pro spaní teprve před letošní sezónou je poměrně prázdno. Berem polopenzi a těšíme se na večeři. Točí tu Plzeň a makají tu Češi. K večeři knedlo, zelo, vepřo, zeleninový salát, kompot a polévka způsobí, že nestíháme dopít ani druhou Plzeň a probouzím se v 6 hod. ráno na posteli oblečenej v lyžařskym. V 8 hod. snídaně. Cena za jednu noc s polopenzí stojí na chatě Lodge 57 euro.

Neděle se netváří tak hezky jako sobota. Ráno je úplně zataženo a sněží, ale je vidět a to je hlavní. Než dosnídáme vykukují skrz mraky první paprsky a než vypakujeme naše rozlámaná těla z chaty je již polojasno a větru o poznání více než včera. Paráda. Sjíždíme opět dolů a stejným postupem jako v sobotu se dostáváme na místo, které je vhodné na tento směr větru (tedy JV). Vybalujeme opět 12tky a užíváme si skvělého povrchu a dokonale hravého prostoru. Po několika hodinách volím návrat s drakem až k chatě, kam kolem vleků a po sjezdovce pohodlně vyjedu. To bylo umožněno s nejvetší opatrností vůči lyžařům, kterých bylo opravdu velmi málo (spíš skoro žádní). V podvečer sjíždíme 10 km dlouhou sjezdovku na parkoviště a zcela vyčerpáni a ryze šťastní balíme věci do auta. Kolem 23.30 vystupuju z auta doma v Liberci.

Závěrem o lokalitě Krippenstein:

spot jsme poznali při slabém větru, v silném větru to bude jiné (více turbulentní a poryvové)
možně jezdit na jižní směry větru, ale vhodnější asi na jiné směry (spíše něco od severu)
jezdit pouze za dobré viditelnost, za špatné viditelnosti riziko pádu do díry
v mlze nejezdit vůbec
spot je extrémnější a pouze pro pokročilé kajtery
doporučujeme buď skialpy nebo sněžnice
minimální výška sněhu 170 cm (pokud méně nejezdit)
ideální termín – jaro, kdy tam bývá mnohem více sněhu než v lednu

AEROS GYRO

Aeros GYRO je všestranný kite vhodný pro mírně pokročilé i pokročilejší piloty, který Vám umožní rychle se zdokonalovat ve svých kitových dovednostech. Tento kite je určen pro snowkiting a landkiting (MTB).

IKA World Cup – Togliatti 2020

Martin Lafek — Tue, 17 Mar 2020 10:50:58 +0000

Máme v AEROS týmu mistra světa v disciplíně MARATHON snowboard!

Letos bylo v plánu odjet co nejvíce IKA snowkiting závodů. Posledním takovým a zároveň jediným, protože ostatní byly vzhledem k bídné zimě letos zrušeny, byl závod v ruském Togliatti na Žigulskoje more. To je zamrzlý rezervoár na řece Volze. Původně byl plán odjet předtím v návaznosti závod v ukrajinském Charkově, ten byl ale také odložen a tak jsme měli možnost jako první akci při naší cestě odjet závod v Kanaši, kde se jelo orientační cross country na 9 otočných bodů v délce cca 60 km.

Odtud vezeme dvě druhá místa. Martin Sladký za juniory snowboard a Martin Lafek za chlapy lyže. Orienťák byl poměrně náročný, obzvláště bez GPS a pro nás jako neznalce místní lokality. Jelo se s malými draky 9 a 11qm. Závod naprosto úchvatný.

Poté jsme přejeli do Togliatti, kam se sjelo kolem 150 dalších závodníků a z toho cca 25 dětí v kategorii 12-13 let, mnoho juniorů do 19 let a spousta velmi dobrých dospělých jezdců.

Jednou větou: Bylo to velmi náročné a výkonnostně nadupané.

Celkem se odjelo 12 rozjížděk race disciplíny – jedno kolo (rožjížďka) mělo 11 km a do toho v meziden šoupli marathon o délce 60 km.

Od druhého dne se jelo prakticky po vodě, protože celou noc pršelo a přes den bylo 4 nad nulou.

Velký, obrovský zážitek, při kterém z tebe endorfíny lítaj hlava nehlava. Šáhli jsme si na vlastní hranice, poznali je a víme kam je posouvat dále.

Z těchto závodů veze Martin Sladký zlato v disciplíně MARATHON (do 19 let) a stříbro v disciplíně RACE. Stal se tak pro rok 2020 juniorským mistrem světa v MARATHONu!!! Gratulace.

Příští rok jedeme znova.

Text a foto: Martin LAFEK

AEROS COMPI V3

Několik let vývoje, několik generací tohoto skvělého draka, určeného pro závody v disciplíně RACE. Maximální výkon, stoupavost a dopředná rychlost. Obrovský hang time a velmi dobrá stabilita. To jsou základní charakteristiky klenotu od AEROS.

Kitetrip NORSKO 2019

erl — Sat, 27 Jul 2019 12:48:40 +0000

V Norsku jsme měli pronajatou chaloupku opět na celý jeden měsíc, jako každý rok. Chalupa disponovala nádherným výhledem ven na jezero, parádní terasou, grilem, krbem, moderní kuchyní, dvěmi koupelnami a čtyřmi dvoulůžkovými pokoji. Tentokráte se nám podařilo získat polohu opět u břehu jezera Ustevatnet, stejně jako před dvěma lety a celá logistika kolem kajtování byla o to jednodušší. Na rok 2020, budeme mít tu samou, protože místo je to jedno z nejlepších!

Za měsíc v Norsku jsme naučili obstojně jezdit dalších 7 super snowkiterů a vystřídalo se u nás a služeb využilo více jak 20 osob. Ctíme individuální přístup a intezivní systém výuky, případně intenzivní zážitky v menších skupinách!

Snowkitovali jsme mimo jiné opět na jezeře (hned před chaloupkou), kde probíhaly první kurzy, speedrekordy a přašanové orgie, když nahoře na Hardě bylo moc a honili se tam tak akorát čertiska. To ocenili nejen začátečníci, ale i zkušení borci, kteří se z jezera na kajtu vydávali rovnou nahoru na Hardu.

První výlet jsme tak udělali z chalupy až na horu na Dyranut, prakticky hned druhý den po příjezdu do Norska. Nádherných více jak 30 km vzdušnou čarou a nohy „odpálené na další 3 dny :))“. Jezdili jsme mnohokrát snowkitovat také na Hallne, odkud jsme uspořádali snowkitetrip s přespáním v záhrabu a s návratem na kajtu zpět do chaloupky v Ustaoset. Dále na oblíbený Orteren, Skulevika a na jiná parádní místa a samozřejmě mocný Vastullan, případně jsme chytali za absolutně sluečných dnů termiku nad sjezdovkami v Geilu.

Těšíme se na příští rok, letos to bylo naprosto skvělé!

Sešli se u nás opět super partičky, a jim děkujeme!

Více fotek a videa z Norska u nás na FB: https://www.facebook.com/czech.kite.force/

Skywatch xplorer 2

Kvalitní kapesní anemometr švýcarské výroby. Velmi odolný vnějším vlivům, s vysokou přesností v měření.