Na konci června jsme naložili kity, foil, paraglidingový padák a všechno ostatní do našeho VW Craftera a vyrazili hledat nové spoty. Primární cíl bylo Řecko – několik míst kolem Patry a na západním pobřeží, která jsem měl už delší dobu v hledáčku. Jenže protože jsme nakonec potřebovali dojet až na naši kite základnu na Sicílii, vznikl z toho několikatisícikilometrový roadtrip přes Srbsko, Severní Makedonii, Řecko, Albánii a Itálii. A kromě nových kitespotů jsme cestou stihli několik paraglidingových startovaček, můj nejdelší přelet v životě, opakované kontroly kvůli drogám, nestihnutý trajekt a jeden řecký spot, který nás oslovil natolik, že bych se tam vrátil klidně hned.
Proč vlastně pořád hledat nové spoty?
Na Sicílii máme v Lo Stagnone stabilní základnu. Učíme tam, pořádáme kempy, známe místní podmínky a víme, že tam kite funguje. Člověk by si tedy mohl říct: proč pořád někam jezdit?
U mě je to jednoduché. Odjakživa mám potřebu objevovat nová místa, zkoušet nové věci a získávat vlastní zkušenost. A protože pracuju s lidmi a kolem kitu se pohybuju prakticky pořád, baví mě tu zkušenost potom předávat dál.
Chci vědět, jak ten spot skutečně vypadá. Jaká je voda, kde se startuje, co se děje s větrem, jaké je okolí, jestli bych tam vzal začátečníka a hlavně jestli má místo nějakou atmosféru.
Řecko jsem měl v hlavě několik let. Několik spotů kolem Patry mi doporučila řecká závodnice Formula Kite, která závodí společně s Domčou Braunovou. A když se nám v druhé polovině června najednou otevřelo volné časové okno, bylo rozhodnuto. Na Sicílii jsme stejně potřebovali dojet pracovně. V červenci už tam přijížděli klienti a čekal nás Junior Camp.
Tak jsme si jen cestu trochu prodloužili. Dobře. Docela hodně prodloužili.
Česko → Srbsko → Severní Makedonie → Řecko → Albánie → Itálie → Sicílie.
A protože mě kromě kitu hodně baví i paragliding, do auta jsem samozřejmě přihodil také padák a vznikl z toho přesně ten typ výletu, který máme rádi, a který nás „dobíjí“.
Velký Crafter, ve kterém celou dobu bydlíme. Kity. Padák. Minimum pevného programu a hodně improvizace.
Hranice jako za starých časů
Jakmile člověk vyrazí autem přes Srbsko a Severní Makedonii, najednou se znovu vrátí klasické státní hranice. A už to samo o sobě je dnes docela zajímavý zážitek. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsme podobně cestovali s rodiči. Fronta, pasy, celníci, závory a trochu nejistoty, co se zase bude dít.
U nás se něco dít začalo poměrně brzo.
Na srbsko-makedonské hranici jsem si udělal fotku, chtěl jsem to poslat Pavlovi Flosovi co měl jet týden po nás tím samým směrem. Prostě jen fotku hranice, což se evidentně místním úplně nelíbilo.
Odstavili nám Craftera stranou a začala více než třičtvrtěhodinová kontrola. Několik lidí prohledávalo celé auto, lezli do věcí, kontrolovali jednotlivé prostory a byli očividně přesvědčení, že někde musí najít marihuanu, hašiš nebo něco podobného.
Došlo i na osobní prohlídku, kde mě stranou v zařené místnosti bez kamer a odposlechu svlékli do naha a řeči o psech a velkém průšvihu. Jenže my nic nevezli. Takže po třičtvrtěhodině hledání nepřišlo nic a skoro jsem měl pocit, že jsou zklamaní. Všechno jsme tedy zase naházeli do Craftera a pokračovali dál.
Minimálně skvělá historka a zajímavý zážitek. A tehdy jsme ještě nevěděli, že podezření z pašování drog bude taková drobná červená nit celého roadtripu.
Severní Makedonie – levná, hornatá a skvělá na létání
Severní Makedonie nás hodně překvapila. Nádherná hornatá země, velká část krajiny vysoko nad mořem a cenově stále výrazně příjemnější než většina Evropy. Služby jako restaurace a jiné cca o 40 % levnější než jsme zvyklí z EU.
A pro paragliding je to samozřejmě malý ráj. Nemohl jsem tedy vynechat Kruševo, což se ukázalo jako velmi dobrý nápad. Zdrželi jsme se zde 2 létací dny.
Odstartoval jsem a postupně z toho vznikl můj do té doby nejdelší přelet v životě. Přibližně tři a půl hodiny ve vzduchu, krásné podmínky, termika a kilometry postupně ubíhaly. Koukám letmo do mapy a pak přistanu.
Podívám se pořádně, kde vlastně jsem. Tvl. – Řecko.
To jsem opravdu nečekal. Trochu vlastní nepozorností se mi podařilo na paraglidu přeletět státní hranici a zároveň hranici Evropské unie. Asi trochu nelegální, říkám si. Skvělý.
Jenže náš obří Crafter zůstal samozřejmě v Kruševu a s ním moje dvacetiletá parťačka.
Dostala tedy zdánlivě jednoduchý úkol: sednout za volant téhle obrovské dodávky plné kitů, padáků a všeho možného, sama přejet makedonsko-řeckou hranici a někde v Řecku mě najít. Pohledy celníků, když tam přijela mladá holka sama v takovém autě, si umím představit.
Ale projela, vyzvedla mě a mohli jsme pokračovat. Díky Viky!
ŘECKO
Mouzaki – noc přímo na startovačce
Další paraglidingovou zastávkou po cestě bylo Mouzaki.
Velký horský svah, který se dá krásně svahovat, dobrý přehled o okolí a celkově pohodová startovačka. Pro roadtrip je navíc skvělé, že se dá nahoře přespat přímo v autě. Večer zaparkujete. Ráno otevřete Craftera a jste na startu. Přesně náš styl cestování.
Na Mouzaki jsme zůstali také 2 letové dny. Krásně jsem si tam zalítal s lokálama a posvahoval několik hodin kopec. Následně se mi povedl trochu složitější „top landing“ a bylo vyhráno. Druhý den jsem po několika hodinách ve vzduchu přistál dole v údolí.
Kryoneri a hora Varasova – létání přímo nad mořem
Ještě před Peloponésem jsme zamířili do oblasti Kryoneri pod horou Varasova.
A tady se nám líbilo opravdu hodně. Paraglidingová startovačka je zhruba ve 400 metrech nad mořem, poblíž kapličky a antény. Létání je krásně přehledné – termika, svahování podél masivu a pod vámi rovnou moře. Když se člověk dostane nahoru, může odletět nad vodu a pohrát si tam.
A přistání?
Normálně dole na pláži u baru. Co víc potřebujete.
Zajímavá nám přišla i samotná pláž. Výběžek západně od barů vypadal velmi dobře také pro kite a potenciálně i pro výuku. Neměli jsme ale možnost místo otestovat ve všech větrných variantách, takže bych z něj nedělal definitivní kite doporučení.
Každopádně právě sem bych se chtěl někdy vrátit a oblast pořádně prozkoumat.
Přes Patru na Peloponés
Potom už jsme pokračovali směrem na Patru a Peloponés. Samotný přejezd přes monumentální most u Patry nás s vysokým Crafterem vyšel zhruba na 25 eur. Když jsme se později vraceli, zkusili jsme místo mostu malý trajekt za přibližně 12 eur. Člověk tím ztratí třeba hodinu, ale pokud nikam nespěchá, proč ne. A konečně jsme byli v oblasti, kvůli které celá řecká část cesty původně vznikla.
Musím říct, že první dojem z Peloponésu byl trochu rozporuplný.
Patra samotná je pěkné město. Krajina je zajímavá. Ale některé části pobřeží kolem doporučených kitespotů na mě působily poměrně neutěšeně a místy dost průmyslově. A to říkám jako člověk, který tráví velkou část roku na Sicílii, takže nejsem úplně rozmazlený sterilními resorty. Čekal jsem asi trochu víc toho pohlednicového Řecka.
Na druhou stranu – kite spot se neposuzuje jenom podle toho, co stojí kolem pláží.
A první zastávkou bylo slavné Drepano.
Drepano – řecká freestyle klasika
Drepano je v řeckém kitesurfingu pojem.
Úzká oblázková kosa vytváří velmi zajímavé podmínky. Na jedné straně může být krásná rovná voda, takže když chcete trénovat freestyle, jste správně.
Na Drepanu jsme se navíc potkali s Pavlem Flosem a jeho synem, kteří za námi vyrazili s několikadenním odstupem. Takže jsme dali společnou session a pořádně si zajezdili. To je mimochodem další věc, kterou mám na těchto roadtripech rád. Každý jede trochu svojí cestou, ale potom se někde o tisíc kilometrů dál potkáte na vodě s lidmi, které znáte z domova.
Samotné Drepano funguje hodně na místní termiku. Takže nestačí jen koukat na klasickou předpověď větru. Důležitý je zde i „horní vítr“ v předpovědi a lokální podmínky.
Flat byl při našem ježdění parádní. Na freestyle super. Dá se zde samozřejmě jezdit i na foilu.
Pláž je hodně punková. Toi Toiky, sprchy se sladkou vodou a v pozadí Patraský most. A hned u hlavní silnice jsme objevili skvělou kavárnu, kde byla káva a bagety kolem dvou eur.
Co mi ale trochu chybělo, byla atmosféra místa, kvůli které bych chtěl absolvovat 1 500 kilometrů v autě. Spot je poměrně malý a okolí dost průmyslové.
Takže verdikt?
Jsem strašně rád, že jsem Drepano poznal. Výborně jsme si tam s Pavlem a jeho synem zajezdili a na freestyle je to opravdu zajímavé místo. Ale samotné Drepano pro mě není důvod sednout do auta a jet přes půl Evropy. Kdybych bydlel někde poblíž, chodím tam po práci potrénovat. Na vysněnou týdenní řeckou kite dovolenou bych osobně hledal dál.
KITE SPOT: DREPANO
Voda: flat i chop podle strany kosy
Pláž: oblázková kosa
Vítr: velmi důležitá místní termika (předpověď velmi nepřesná)
Disciplíny: freestyle, freeride, foil
Zázemí: základní WC, sladká voda, občerstvení poblíž
Atmosféra: sportovní a punková
Náš verdikt: výborné ježdění, ale ne destinace, kvůli které bychom sami jeli 1 500 km
Mavri Miti – víc prostoru a mělčí voda
Dalším spotem bylo Mavri Miti, přibližně hodinu jízdy od Drepana. Charakter místa je zase úplně jiný. Dlouhá oblázková koupací pláž, mělčí voda, bar a sprcha.
Prostor nám přišel zajímavý také pro lidi, kteří se kite teprve učí. Samozřejmě vždy podle konkrétního směru a síly větru, ale proti malému Drepanu tady člověk získává úplně jiný pocit prostoru.
Celkově je to přírodnější a otevřenější. Na hlavní silnici pár km za pláží jsou opět kavárny a občerstvení, takže se tu dá pohodlně strávit celý den.
Pěkné, ale pořád žádný moment, kdy bych vystoupil z auta a řekl si: tak tady zůstáváme týden.
KITE SPOT: MAVRI MITI
Pláž: dlouhá a oblázková
Voda: mělčí
Pro začátečníky: za vhodných podmínek zajímavá
Zázemí: bar, sprcha, kavárny poblíž
Náš verdikt: příjemné místo s dostatkem prostoru
Katakolo – kilometry písku a potenciál pro downwind
Další zastávkou bylo Katakolo. A tam je všechno zase úplně jinak.
Dlouhá písečná pláž táhnoucí se kilometry podél pobřeží. Člověk si tady okamžitě představí nějaký pořádný downwind.
Prostoru je opravdu hodně. Jsou tam bary, koupání a klasický plážový život.
Na kite se tam podle všeho jezdí, ale během naší návštěvy rozhodně nebylo vidět, že by šlo o nějakou velkou místní kite destinaci.
V hlavní letní sezoně bych si navíc hodně hlídal koupající se a množství lidí na pláži. Mimo hlavní sezonu ale může být právě obrovská délka pobřeží zásadní výhodou. Potenciál tam rozhodně je a bude tu fungovat skvěle termika.
KITE SPOT: KATAKOLO
Pláž: dlouhá (20 km), písečná
Charakter: otevřené pobřeží
Disciplíny: freeride, potenciálně dlouhé downwindy
Pozor: v sezoně koupající se a plážový provoz
Náš verdikt: hodně prostoru, ale žádná láska na první pohled
Peloponés – jel bych tam znovu?
Po těchto zastávkách jsem měl trochu smíšené pocity. Peloponés bych určitě nezavrhoval. My jsme projeli jen severní malou část poloostrova. Pořádně jsme se nedostali například na jih a je dost dobře možné, že právě tam se skrývají místa, která by moje hodnocení úplně změnila.
Umím si představit pěkný několikatýdenní roadtrip kolem celého Peloponésu. Kite, koupání, cestování, hledání malých pláží a vlastní objevování. Ale pokud by za mnou někdo přišel se slovy:
„Mám týden. Chci jet z Česka 1 500 kilometrů jenom kvůli kitu. Mám zamířit kolem Patry?“ Tak po naší zkušenosti řeknu, že znám místa, která bych doporučil přednostněji.
Jenže potom jsme přejeli zpět přes vodu a vyrazili po západním pobřeží na sever.
A přišlo Tsimari.
Tsimari Flatland – Brazílie v Řecku
Kdybych měl z celé řecké části roadtripu vybrat jediný kitespot, kam se chci vrátit, je to Tsimari Flatland. Za mě naprostá pecka.
Když jsme tam přijeli, měl jsem skoro pocit, že jsme se teleportovali někam do Brazílie. Rovná voda. Mělčiny. Písečné plážičky a kosy. Různé části spotu, kde si můžete podle větru a chuti najít flat i chop.
A hlavně atmosféra. Žádné velké hotely. Žádný naleštěný resort. Žádný průmysl kolem. Jen příroda.
Kolem jednoduché rybářské domečky, plechové přístřešky, různě rozházené karavany a celé místo působí strašně původně. Přirozeně. Naturálně.
Na konci je super bar a pokud jedete obytným autem nebo dodávkou, dává celé místo ještě větší smysl. Tohle je přesně typ spotu, který mě baví.
Protože dobrý kitespot není jenom tabulka s hodnotou větru, hloubkou vody a velikostí pláže. Je to celkový pocit.
A Tsimari ten pocit má. Za mě jedno z nejhezčích kite míst, která jsem vůbec navštívil.
KITE SPOT: TSIMARI FLATLAND
Voda: flat, mělčiny a místy chop
Pláž: písečné plážičky a kosy, zálivy, hodně různorodé
Disciplíny: freestyle, freeride a podle podmínek velmi zajímavý potenciál i pro výuku
Atmosféra: přírodní, punková, rybářská
Zázemí: jednoduché, příjemný bar
Vanlife: přesně sem se dodávka hodí
Náš verdikt: ★ TOP KITE SPOT CELÉ CESTY ★
Lefkada – přesně to Řecko, které jsme hledali
Pokračovali jsme po západním pobřeží dál na sever až na Lefkadu. A Lefkada nás překvapila hodně příjemně. Je tam několik různých spotů a každý má trochu jiný charakter.
Agios Nikolaos nás zaujal mělčí vodou a podmínkami, které mohou dobře fungovat i na učení. Další spoty už jsou techničtější.
Hlubší voda, místy kameny a skalky nebo komplikovanější výstup z vody. Ale voda je nádherná, vítr nám fungoval a celková atmosféra ostrova je super.
A právě tady jsme se podruhé potkali s Pavlem Flosem a jeho synem, se kterými jsme předtím jezdili na Drepanu. Tak jsme si dali další společné ježdění, tentokrát v úplně jiném prostředí.
A přesně takové náhody dělají roadtrip roadtripem. Na jednom spotu se rozloučíte a o několik dní a stovky kilometrů dál se zase potkáte na pláži, nafouknete kity a jedete.
Lefkada na mě už působila přesně jako to Řecko, za kterým bych chtěl cestovat.
KITE SPOT: LEFKADA / AGIOS NIKOLAOS
Voda: podle konkrétního spotu mělká i hlubší
Začátečníci: Agios Nikolaos nám přišel velmi zajímavý
Pokročilí: na ostrově je víc technických míst
Pozor: lokálně kameny, skalky a komplikovanější výlezy
Atmosféra: krásná voda, ostrovní prostředí a pohodová řecká atmosféra
Náš verdikt: rozhodně oblast, kterou bych chtěl prozkoumat podrobněji a vrátit se sem
Teď už jen stihnout trajekt
Z Lefkady jsme potřebovali pokračovat dál směrem na Albánii. Zjistili jsme, že buď budeme čekat na další trajekt a zdržíme se o několik dní, nebo můžeme zkusit stihnout spoj, který odjížděl asi za dvě hodiny.
Takže jsme se rozhodli, že to dáme. Jelo se svižně.
Ještě v Řecku těsně před albánskými hranicemi mi zprava vjelo do cesty černé BMW. Na poslední chvíli jsem mu dal přednost, gestem se omluvil a ukazoval jim, ať jedou.
Nejeli. Tak jsem jel já. A BMW se pověsilo za nás.
Houkačka bez majáku.
Říkám si: Tak super. Jsme kousek od Albánie a teď nás budou nahánět nějací gauneři v černém BMW, více než podezřelá situace.
Takže samozřejmě nezastavuju. Po chvíli mě BMW prudce předjede, to už se objevil i maják a auto to zašlápne přímo před naším Crafterem. Sotva dobrzdím.
Tajná policie. A už skoro nemusíte hádat, co následovalo.
Vezete drogy? Zase. Otevřít kufr, kontrola auta, vysvětlování, že opravdu nevezeme hašiš, ale jenom zoufale spěcháme na trajekt. Nakonec jsme si všechno vysvětlili.
Nasednout. A jedeme dál.
ALBÁNIE
Trajekt jsme stihli. Jenže se na něj nevešli.
Na řecko-albánských hranicích jsme se asi 35 minut zasekli, ale pořád jsme to nevzdávali. Do přístavu jsme přijeli přibližně dvacet minut před odjezdem.
Takže technicky vzato: Trajekt jsme stihli, jenomže byl plný a my se na něj nevešli.
Takže jsme v Albánii nakonec zůstali celý další den, což ve finále nebylo vůbec špatné.
Já jsem si našel místo, kde se dalo pěkně zalétat na padáku, projeli jsme kus země, omrkli dvě místa doporučená pro kitesurfing a znovu se ukázalo, že někdy jsou neplánované změny programu to nejlepší z celé cesty.
Albánie nás bavila. Krásná země a pořád relativně levná.
I když některé pláže, které jsme cestou viděli, už byly trochu jiný příběh. Severní Itálie před dvaceti lety a všude hodně lidí a lehátek.
Další den jsme přejeli do jiného přístavu a tentokrát už se na trajekt do Itálie dostali. Ale ještě před naloděním přišel další díl seriálu:
„Určitě něco vezete.“ Crafter putoval na obrovský rentgenový skener.
My z auta ven, se slovy oficírů, že jestli je v autě cokoliv živého tak to zemře. Celou dodávku prosvítili velmi silným rentgenem.
Potom psi, v kabině vozu, v zadním prostoru a nakonec i v kufru. Další kontrola cca na 1,5 hod a opět nic, jen další zábavný zážitek a zkušenost.
Nakonec jsme si s policisty ještě docela hezky popovídali o tom, jak spolupracují s českou policií a mají společná cvičení.
A mohli jsme na loď.
ITÁLIE
Přes Itálii až na naši základnu
Po přibližně šesti až sedmi hodinách jsme dopluli do Bari a tím skončila balkánská část výpravy.
Roadtrip ale ještě rozhodně nekončil. Z Bari jsme pokračovali přes jih Itálie do Gizzerie, kde právě probíhalo juniorské mistrovství světa ve Formula Kite.
Potkali jsme českou partu, Petra Beneše a jeho syna Štěpána, který tam závodil. Podívali se na závody, zajezdili na foilech a já ještě jsem využil příležitost zalétat si na padáku v Zambrone u Massima Pronesti, který tam mmj také létá tandemy.
Potom už jsme zamířili k Messinské úžině, přejeli krátkým trajektem na Sicílii a pokračovali přes ostrov směrem na západ.
Ještě jsme se na Sicílii zastavili u Cefalù, kde jsem si dal další paraglidingový let ze startovačky přibližně 25 kilometrů od města.
A potom už konečně směr:
Birgi – Lo Stagnone – naše základna KiteForce, jsme doma.
Po několika tisících kilometrech jsme zaparkovali u baráku. Kluci už byli na místě, postupně další dny přijížděli další lidé a za několik dní nám začínal Junior Camp, který se nakonec moc povedl.
Kitesurfing spoty, které jsme během cesty projeli
1. Drepano – Peloponés / Patra
Slavný řecký spot na oblázkové kose. Skvělý flat pro freestyle, možnost foilu a výrazný vliv termického větru. Zázemí jednoduché a okolí spíš průmyslové.
Za nás: skvělé sportovní ježdění, ale ne samostatný důvod jet 1 500 km.
2. Mavri Miti – Peloponés
Dlouhá oblázková pláž s mělčí vodou, barem a sprchou. Dost prostoru a za vhodných podmínek zajímavá i pro začátečníky.
Za nás: příjemný univerzální spot.
3. Katakolo – západní Peloponés
Kilometry písečné pláže a velký prostor. Nabízí možnost freeridu a potenciálně velmi dlouhých downwindů.
Za nás: zajímavý potenciál, ale pozor na koupající se v hlavní sezoně.
4. Kryoneri / Varasova
Pěkná pláž pod výraznou horou Varasova. My jsme oblast využili hlavně na paragliding, ale západní část pobřeží vypadala velmi zajímavě také pro kite a výuku.
Za nás: místo, které bychom chtěli ještě důkladněji prověřit.
5. Tsimari Flatland
Přírodní lagunový spot s písečnými kosami, mělčinami, flatem i chopem. Rybářské domky, karavany a jednoduchý bar.
Za nás: absolutní vítěz řecké části roadtripu. Brazílie v Řecku.
6. Lefkada – Agios Nikolaos a okolí
Více spotů různého charakteru. Agios Nikolaos s mělčí vodou, další místa techničtější, hlubší a místy s kameny.
Za nás: nádherná oblast, která si zaslouží vlastní delší kite trip.
Paraglidingová místa, která jsme cestou proletěli
1. Kruševo – Severní Makedonie
Jedna z nejznámějších paraglidingových lokalit Balkánu a místo, kde se létají dlouhé XC přelety.
Pro mě navíc speciální tím, že jsem právě odsud dal svůj do té doby nejdelší přelet.
Po třech a půl hodinách jsem přistál…
v Řecku.
Za mě: absolutní paraglidingový highlight celé cesty.
2. Mouzaki – Řecko
Velký, přehledný horský svah a příjemné podmínky na svahování a termiku. Velkou výhodou pro cestování dodávkou je možnost přespat nahoře u startovačky.
Za mě: velmi pohodová roadtripová zastávka.
3. Kryoneri / Varasova – Řecko
Start přibližně ve 400 metrech nad mořem. Svahování podél hory, termika a možnost odletět nad vodu.
Přistání na pláži u baru.
Za mě: jedno z nejhezčích spojení moře a paraglidingu na celé cestě.
4. Albánie – Shashika
Neplánovaná paraglidingová zastávka vzniklá díky tomu, že jsme se nevešli na trajekt do Itálie.
A právě to je na roadtripech nejlepší.
Za mě: důkaz, že zkažený plán často vytvoří nový zážitek.
5. Zambrone – Kalábrie, Itálie
Paraglidingová zastávka během přejezdu jižní Itálií po návštěvě závodů Formula Kite v Gizzerii.
Za mě: krásné spojení italského pobřeží a létání.
6. Cefalù – Sicílie
Poslední paraglidingová zastávka před příjezdem na naši základnu v Lo Stagnone. Startovačka se nachází mimo samotné Cefalù a nabídla nám poslední let celého roadtripu.
Za mě: ideální tečka před návratem do kite pracovního režimu.
Trasa našeho roadtripu
ČESKO → SRBSKO → SEVERNÍ MAKEDONIE / Kruševo → ŘECKO / Mouzaki → Kryoneri / Varasova → Patra → Drepano → Mavri Miti → Katakolo → Tsimari Flatland → Lefkada / Agios Nikolaos → ALBÁNIE → ⛴ trajekt přes Jadran → BARI / ITÁLIE → Gizzeria → Zambrone → Villa San Giovanni → ⛴ trajekt → MESSINA / SICÍLIE → Cefalù → BIRGI / LO STAGNONE – KITEFORCE BASE
Na závěr bych chtěl poděkovat Viky Matyášové, mojí parťačce na celé téhle cestě, za skvělé více než dva týdny společného života v dodávce. Přestože nám roadtrip připravil opravdu pestrou sbírku nečekaných situací, komplikací a netradičních zážitků, zvládli jsme všechno v pohodě a bez větších problémů. Odvážíme si spoustu zkušeností, poznatků a hlavně historek, na které jen tak nezapomeneme. Viky, díky za skvělou spolupráci a parádní roadtrip!
Text: Martin Lafek, Foto: Viky Matyášová a Pavel Flos
