Expedice Omán 2019

Naše cestování po Ománu 2019 – report od Pavla Roubíčka (účastník expedice)

Jak to může vypadat, když se parta středo-Evropanů vydá na Arabský poloostrov, resp. do Ománu a na co se případě připravit a čemu se možná raději vyhnout. Naše cesta koncipovaná jako kite poznávací expedice po východním pobřeží začala po šesti a půl hodinové cestě z Prahy do Dubaje. Tady jen poznamenám že je již nutné s sebou mít víza do Ománu a taky kreditní kartu a hodně štěstí při hledaní půjčovny která dovolí přejezd do Ománu (je povinné si zaplatit pojištění pro Omán). Ceny půjčoven jsou spíš vysoké a je vyžadovaná kauce! Překročení hranic je víceméně bez komplikaci jen se projíždí několik check pointů, ale pozor je nutné si dát na to, že ne všechny přechody to umožňuji. Zde přišla také první menší komplikace ohledně pojistky na auto, která se vyřešila dokoupením další pojistky na hranici. Takže naše auto bylo 2x pojištěno nicméně vám stejně nic jiného nezbývá, když chcete pokračovat dál. Jezdit autem v Ománu je opravdu fajn. Je zde vše předimenzované 6-ti proudé dálnice jsou vesměs prázdné a na okreskách toho člověk taky moc nepotká. Nicméně jakmile sjedete mimo tyto cesty tak opravdu oceníte mít auto s náhonem 4×4. Opravdu co člověk uvítá je cena benzínu kde litr stoji v přepočtu nějakých 13 korun, ale tuto úsporu spolehlivě kompenzuje spotřeba auta 14 L. Lze zde potkat různá auta převážné japonské výroby. Zde se tyto značky těší velké oblibě místních, každopádně tu potkáte luxusní auta v kontrastu s něčím, co se v Evropě považuje za nebezpečný vrak.

Nyní již k expedici. Naše cesta z hranic vedla do metropole tohoto státu Muskat. Největší město, které na vás dýchne arabskou kulturou a konzervativní architekturou. Celému městu dominuje mešita sultána Kabuse, která je přístupná i pro turisty, ale pouze v dopoledních hodinách a rozhodne to stoji za návštěvu (pozor na oblečení). Ve městě je dobré vyřídit vše potřebné, vyměnit peníze, jelikož platit kartou tu někdy může být problém a vyměnit si cizí měnu nejde taky úplně všude.
Odjezdem směr jižní pobřeží už začíná to správné objevování a k našemu dalšímu cíli Al Hadd navštěvujeme nádherná Vádí a jedno které bylo opravdu velikým zážitkem Vadí TIWI (zde je opravdu nutné mít auto 4×4). Městečko Al Hadd je díky dvěma lagunám ideální místo pro vodní sporty. Na opačné straně města je již pobřeží Indického Oceánu, kde nechybí velké vlny a opravdu silný vítr. Zároveň se nám zde poštěstilo a v červenci jsme měli tu moznosti vidět stovky Karet obrovských a kladení vajec na přilehlých plážích – je to neskutečný zážitek.

Ostrov Al Masirah se stal dalším místem naší cesty. Na tento ostrov se lze dostat pomocí trajektu, který jezdi v pravidelně nepravidelných intervalech. Ostrov Masirah je ideálním místem pro kitesurfing. Ubytovat se lze přímo u laguny v malém kempu kde si lze pronajmout „pokoj“ nebo kempovat. Na ostrově je jen pouze jedno velké město kde si můžete opatřit vše potřebné a zbytek ostrova je v podstatě neobydlený. Jako zpestření je zde vojenská letecká základna a ve městě tři hotely.

Džabal aš-Šám nejvyšší vrchol s téměř 2800 m. ománského pohoří byl našim cílem při návratu do Emirátu. Zde stoji za návštěvu druhý nejhlubší kaňon, kde se hloubka z určitých míst pohybuje přes jeden kilometr. Je zde ale riziko, když začne pršet, že zůstanete uvězněni, jelikož příjezdové cesty vedou přes vyschlá koryta řek, která se velice rychle a divoce rozvodní. Cesty jsou převážné nezpevněné a opět je tu výhodou pohon 4×4. Nicméně výhledy tu jsou úchvatné.

Kempovani v Ománu je samo o sobě určitě zajímavý zážitek. V zemi je to naprosto legální a kdekoliv lze postavit stany, grilovat ulovené ryby. Jen pro dřevo si tu musíte zajet do obchodu. Během naší cesty tu nebyl naprosto žádný problém s komáry a jinou poletavou havěti. Jediné, na co si člověk musí opravdu zvyknout, že tu může zažít během noci teploty překračující i 37 Stupňů a vlhkost vzduchu blížící se 100 %.

Podnebí a počasí v Omanu je kapitola sama pro sebe. Tady je opravdu nutné zvážit kdy navštívit tuto zemi, jelikož se zde během léta pohybuji teploty vysoko nad 40 stupňů a rozdíl mezi denní a noční teplotou se z pravidla liší jen jednotkami stupňů. Při kempovani není úplně jednoduché, když noční teplota neklesne pod třicet stupňů, a ne každý je fyzicky schopný tento stav vydržet delší dobu. Při cestě ze severu na jih klesá teplota téměř o deset stupňů a na jihu je podnebí ovlivněno během letních měsíců monsuny, takže je pravděpodobné že se setkáte i s deštěm.

Jídlo a stravovaní je tu opravdu zážitek. Především Indická kuchyně nabízí výborná kořeněná jídla často se jedná o kulinářské perly. Jíst v místních restauracích lze naprosto bez problémů a bez obav ze zdravotních komplikací. Ceny jídel tu jsou celkové nižší než u nás a i potraviny v supermarketech jsou na přijatelné a srovnatelné úrovni. O tom, jak tu chutná ovoce není třeba se dál zmiňovat. Hlady tu nebude trpět ani vyloženě náročnější jedinec. Častou možností, jak si při cestě obstarat nějaké rychlé a dobré jídlo jsou místní „coffee shopy“ kde za par rijálu za celou skupinu se najíte a můžete pokračovat dál.

Kultura, Ománci a levná pracovní síla. Omán jako takový je svojí rozlohou veliký, ale osídlenost je opravdu malá. V zemi pracuje veliké množství cizinců převážné Indové, Pákistánci a další národnosti. Všichni jsou tu opravdu přátelští a vstřícní a kdykoliv ochotni vám pomoc. Tito lidé zde pracuji za minimální mzdu a domov navštěvují až po několika letech práce. Když už potkáte Ománce tak je pro ně velmi typické, že přijedou k obchodu, kde za pomoci klaksonu troubí do té doby, než někdo z obchodu nevyjde a obslouží je přímo u jejich auta. Je to komické, ale na druhou stranu to hodně vypovídá o jejich vztahu, ale je to jejich kultura a nám nepřísluší to nějakým způsobem komentovat.

Omán rozhodně stojí za návštěvu!

Zavřít menu